Do skladu! Příběh o tom, jestli je důležitější demolovat nebo nechat stát.

Tady nebo tam, před hranicí nebo za ní. Čechy a Němce v dnešní Evropě spojuje spousta témat. „Ve vzduchu” jsou staré otázky, nové výzvy a řešení. Blog Zuzany Lizcové přináší zajímavé momentky ze setkání a dění posledních týdnů.

16.5.2018

Pátek dopoledne. Do zarostlé zahrady proniká pozdně letní slunce. Obnažuje i šedou, strohou fasádu vily, kterou by u nádraží na jihočeském maloměstě hledal málokdo. Zvenku je orezlá a ošuntělá, vevnitř ale skrývá poklady. Promyšlený koncept, vzdušné, velkoryse navržené prostory. Původní podlahy, kličky, dřevěné schodiště a důmyslné vestavné skříně. Mistrovské dílo předního vídeňského architekta Fritze Reichla, jediné v Čechách. Určené k demolici.

Funkcionalistický dům, který svojí dispozicí i atmosférou působí jako zmenšenina slavné pražské Müllerovy vily od Adolfa Loose, si v Prachaticích nechal v letech 1931 až 1932 vybudovat místní velkoobchodník Johann Nepomuk Kral. Jeho rodina jej využívala až do konce války, kdy byla kvůli svému německému původu odsunuta. Několika generacím pak sloužil jako jesle, mateřská školka a školní družina. Dnes je v majetku města a zeje prázdnotou. Zatím.

Od doby, kdy jsem poprvé šlápla na zanedbaný trávník u Kralovy vily, uplynulo půl roku. Nic moc se ale nezměnilo. Základní dilema zůstává stejné. Dům, o jehož hodnotě odborníci nepochybují, stojí na krajně nevhodném místě. Přímo v trase plánované dopravní přeložky. Současné vedení města v čele se starostou Martinem Malým trvá na tom, že zmíněná komunikace je pro Prachatice nezbytná a vila musí pryč. K jeho stanovisku se letos v lednu připojilo i ministerstvo kultury ČR, které objekt odmítlo prohlásit za kulturní památku. Zachování kulturního dědictví podle něj „nemůže být v tomto konkrétním případě nadřazeno veřejnému zájmu na ochraně lidského zdraví a života.”

Ďábel, jak už to bývá, tkví v detailu. V Prachaticích se proslýchá, že na přeložku tak jako tak nejsou peníze. „Máme to písemně i z kraje, že se dříve než za dvacet let stavět nebude,“ říká Barbora Staňková ze spolku Živá vila, který se zasazuje o alespoň dočasné užívání Kralova domu pro kulturní účely. V minulých letech spolek ve vile úspěšně uspořádal řadu výstav, koncertů, prohlídek a veřejných promítání. S tím je ale konec. Podle starosty Malého, který po telefonu ochotně odpovídá na novinářské dotazy, město dům na odpis nutně potřebuje jako sklad: „Máme objektů k uskladnění našich věcí zoufale málo,“ říká starosta. Nábytek z exekucí, vánoční výzdoba a bůhví, co ještě. Všechno je potřeba někam dát. „Tento způsob dočasného využití do doby demolice nám připadá rozumný,“ uzavírá Malý. Na kulturní akce je prý ve městě jiných prostorů dost.

Jiný pohled na věc nabízí místní architekt Jakub Nepustil, který se v Prachaticích dlouhodobě zabývá urbanismem a rozvojem veřejného prostoru „Vypadá to tak, že vedení města začalo bojovat proti záchraně vily hlavně z toho důvodu, že tam začala vznikat alternativní kultura, kterou nemělo pod kontrolou. Mladí lidé tam byli aktivní a úspěšní, což se městu stalo trnem v oku,“ říká Nepustil. „Není absolutně žádný důvod, proč by vilu nemohli mít nadále pronajatou,“ dodává. A nevěří ani argumentu, že je vila potřebná jako sklad „Takových objektů, kde by se daly věci skladovat, je v Prachaticích řada dalších,“ myslí si Nepustil.

Tak jak to tedy je? Je přeložka nezbytná a bude se vůbec někdy stavět? Chce vedení města nechat pro jistotu cennou budovu zchátrat, aby už nepřekážela, jak si myslí Barbora Staňková? A zajímalo se někdy o tyto detaily ministerstvo kultury, které nadřadilo „dopravní“ zájmy těm „kulturním“? „Nerozumím Vašim poněkud podivným doplňujícím a obviňujícím dotazům. Nemyslím, že jde v tomto případě o dotazy žurnalisty,“ odpovídá mi lakonicky jeho mluvčí na dotaz, jestli se úředníci, kteří o osudu vily rozhodovali, přijeli na dům alespoň podívat a zda vědí, že stavba silnice třeba nikdy nebude a Kralova vila může propadnout zkáze zcela zbytečně.

Neříkám, že staré někdy nemusí ustoupit novému. To, že vila musí být zachována za každou cenu, ostatně netvrdí ani Barbora Staňková či Jakub Nepustil, kteří letos se svojí občanskou iniciativou Živé Prachatice vstoupí i do komunálních voleb. Chtějí jen, aby se na městě, kraji i ministerstvu kultury důkladně zvážily všechny okolnosti a alternativy. A dům byl obětován teprve tehdy, až se ukáže, že jiná cesta skutečně není.

Pokud by zmizel, ztratila by se s ním totiž nejen samotná budova, ale i další vzpomínka na česko-německou historii v Pošumaví. A to by byla každopádně škoda.


Zuzana Lizcová je novinářka a analytička. Sbírá zajímavé příběhy, píše a přednáší o mezinárodní politice. Blízko má zejména k Německu a Rakousku. Baví ji nové projekty a lidé, kteří mají ostatním co říct.